- Zvláště u ME/CFS bychom měli být opatrní s používáním termínu „alternativní medicína“, protože se nejedná o vypořádávání s chorobou samou. Pojem „alternativní metoda“ budí nesprávný dojem, že jde o variantu k léčbě s rovnocennou účinností. Proto hovořme nikoli o alternativním, nýbrž o doplňkovém ošetření, či péči. V tomto článku se zaměříme na behaviorální medicínu, ale řadu informací je možné chápat k doplňkovým metodám obecně.
- ME/CFS je organická choroba. Její etiologie je jasně nepsychogenního původu, to však nevylučuje přínos klinicky významných výhod začleněním psychoterapeutických a behaviorálních metod do palety komplexní péče, stejně jako z nich těží další vážné organické choroby (rakovina, srdeční choroby, AIDS…). Role behaviorální medicíny je přesně vymezená. Cílem je podporovat psychiku nemocného a zmírňovat symptomy. Nabídka behaviorální medicíny zahrnuje psychologické strategie, které mají příznivý vliv na fyziologické stavy. Formy terapie jsou jak skupinové tak individuální a patří sem též nácvik domácích praktik. Základní z těchto strategií je relaxace, což je fyziologický stav uvolnění s prospěšnými efekty na širokou škálu symptomů včetně bolesti (artralgie a myalgie), nespavosti, gastrointestinálních poruch, úzkosti a deprese. Další běžné techniky zahrnují použití duševních obrazů - imaginace, hypnózu, biofeedback a různé metody dechové terapie. Kognitivně behaviorální terapie (zkr. CBT) slouží u ME/CFS k nácviku strategií zvládání dopadů chronické nemoci v každodenním životě. Tím se může podařit stabilizovat přijatelné úrovně aktivit nemocného, zmírnit únavu a pomoci mu lépe zacházet s překážkami způsobenými nemocí a zlepšit kvalitu života celkově.
- Rizika a omezení. Všechny formy lékařství mají nějaká rizika. Hlavní riziko behaviorálního lékařství tkví v potenciální možnosti projevů psychologické patologičnosti, obvykle ve formě sebeobviňování. Pokud má pacient nerealistická očekávání ohledně výsledků používaných doplňkových metod péče a poté očekávaných výsledků nedosáhne, může si vytvořit závěr: "Dělám to špatně," a možná bude mít i pocity vlastního selhání a neschopnosti.
Je skutečností, že člověk může dělat všechno správně a přitom mít stále symptomy. Tyto techniky čas od času přispívají k celkovému způsobu léčby, ale samy o sobě nejsou léčivé. Nezasahují přímo příčinu, nedá se proto předvídat, jak účinné budou u jednotlivých nemocných. Je důležité individuálně dobře posoudit vhodnost metod pro každého nemocného zvláš? podle síly jeho symptomů a charakteru projevů nemoci. Mnoho metod vyžaduje schopnost sedět klidně a v některých případech se soustředit na určitou činnost. Někteří pacienti trpící extrémním neklidem, kognitivní dysfunkcí, nebo vysilující únavou mohou mít problémy provádět pravidelně tato "cvičení". Ti, kterým to jde lépe, jsou schopni udržovat provádění pravidelných cvičení a s postupem času z nich získávat výhody.
Stupeň jejich příspěvku na zlepšení se u různých pacientů liší, ale neexistují žádné záruky zlepšení. Zdravotnický profesionál by měl tento fakt vysvětlit přímo těm pacientům, kteří takové techniky používají, aby se ujistil o jejich realistických očekáváních.
Rizikem je také přehnané spoléhání na doplňkové postupy s vynecháním jiných forem léčby. Je třeba opakovat, že behaviorální lékařství je doplňkové vůči jiným efektivním formám léčby, ne výhradní léčbou.
Klinické zkušenosti signalizují, že ti kdo vedle klasické lékařské léčby využívají různé doplňkové strategie, dokáží sami lépe zvládat řadu symptomů, než ti kdo se spoléhají pouze na lékařské zákroky. Život s vážnou nemocí, na kterou medicína nezná léčebné postupy vedoucí k vyléčení, vybízí nemocné k různým pokusům. Hrozí nebezpečí zoufalství z vlastní bezmocnosti. A proto do té doby než medicína objeví účinnou léčbu, mohou různé doplňkové metody napomáhat vlastnímu zvládání symptomů, zlepšení kvality života, dodávat perspektivu a významně přispět ke komplexnímu přístupu.
Zpracováno podle: William Collinge M.P.H., Ph.D.
Doplňkové metody pomoci při CFS: Behaviorální medicína
)
